S dobrovolnictvím jsem se poprvé setkala během studia na vyšší odborné škole, když jsem chodila na praxi do dětského domova na Kladně. Každý den jsem měla možnost pozorovat, jak se děti na svojí „tetu“ a v jednom případě i „strejdu“ těší. I pracovnice dětského domova návštěvy dobrovolníků vždy ocenily, protože se pak více mohly věnovat ostatním dětem. Jelikož mám děti velmi ráda a měla jsem v tu dobu dost volného času, rozhodla jsem se, že se také stanu dobrovolníkem.
Dobrovolnictví vidím jako jednu z možností, jak smysluplně trávit volný čas a ještě přitom někomu pomoci. Motivuje mě hlavně vědomí toho, že je moje přítomnost někomu ku prospěchu. Sama jsem měla moc hezké dětství a tak bych ho ráda zpříjemnila i dětem, které takové štěstí nemají.
Dává mi to také určitě radost, zkušenosti a také pocit užitečnosti.
Celá má činnost probíhala asi takto, dne 25. 9. 2010 jsem po absolvování základního výcviku podepsala smlouvu o výkonu dlouhodobé dobrovolnické služby a brzy na to jsem dostala do individuální péče asi půlročního chlapce jménem Radeček, který byl umístěn do dětského domova zrovna v době, kdy jsem zde vykonávala praxi. Chodila jsem za ním jednou, někdy dvakrát v týdnu, podle toho, jak jsem měla čas a také když zrovna nebyl na návštěvě doma u rodičů. Často jsme chodili na procházky, do medvědária, do lesa, jezdili jsme autobusem, chodili nakupovat, pozorovat vlaky a když už uměl chodit, tak jsme se vlakem i vozili, chodili na hřiště a pokud bylo nevlídné počasí nebo zima, tak do dětských herniček.
Asi před půl rokem se Radek přestěhoval do dětského domova v Ledcích, kde teď bydlí se svými čtyřmi sourozenci. Za to, že ho můžu navštěvovat i zde, vděčím ředitelce dobrovolnického centra, které se to podařilo vyjednat s vedením domova v Ledcích. Jelikož doposud neměli s dobrovolníky žádné zkušenosti, dohodli jsme se, že ze začátku budu za Radkem jezdit pouze jedenkrát za 14 a budu s ním trávit čas buď v prostorách DD nebo půjdeme ven na procházku. Protože Radek chodí dopoledne do mateřské školy a občas jede na návštěvu domů k rodičům, jezdím za ním pouze odpoledne. Obvykle v tu dobu ještě spí a když kvůli mně musí vstát, bývá občas mrzutý.
Na Radkovi je změna prostředí velmi vidět a i jeho chování se změnilo, od té doby, co je obklopen staršími dětmi. Navíc, podle toho, co mi vypráví, se jejich rodinná situace spíše zhoršila, a šance, že by se v blízké budoucnosti vrátil domů k rodičům, je nižší než byla. Právě proto si myslím, že by moje návštěvy mohly být prospěšné a zvlášť tehdy, až si ho budu moct brát na delší dobu a budeme smět jezdit na výlety.