Paní Vlaďka se k dobrovolnictví dostala v době, kdy nastal v jejím životě důležitý obrat, a kdy došlo k souběhu několika skutečností. Její pohled na život nabral úplně jiný směr a došlo k přehodnocení životních priorit. Nyní se věnuje dobrovolnictví již čtvrtým rokem a přivedla k němu i svého manžela Miroslava.
Paní Vlaďka začala v programu Pět P. Navštěvovala holčičku v Azylovém domě, která se později odstěhovala s matkou mimo Kladno a kontakt s ní už nebyl dále možný. Poté přibližně rok s manželem docházeli do Azylového domu, kde se věnovali skupinovým aktivitám pro děti. Mezi dětmi v Azylovém domě, byli dva bráškové, které si manželé oblíbili a navázali i dobrý vztah s jejich maminkou. Přešli do programu Pět P a jsou teď jejich velcí kamarádi. Pravidelně se s dětmi vídají, dělají různé aktivity a hlavně je podporují. Je radost vidět, jak na ně kluci reagují. Mimo zapojení se do programu Pět P, Vlaďka a Mirek založili ještě pobočku Diakonie Církve bratrské Kladno, která slouží převážně jako křesťanská a sociální poradna. Zde pomáhají také dobrovolně ve svém volném čase.
Paní Vlaďka o dobrovolnictví říká:
„V počátku to bylo hlavně smysluplné trávení volného času. Nyní je pro mě dobrovolnictví jednou z možností, jak vnášet do tohoto divného světa laskavost a dobrotu. Také si myslím, že není dobré jen nad něčím reptat a nadávat, ale naopak je fajn, když se člověk zapojí aktivně do života, který se odvíjí v jeho blízkosti a pokusí se sám něco změnit. Někdy, právě v těch obyčejných, všedních a pro mnohé nevýznamných věcech je velká síla. Když někomu darujeme úsměv, vlídné slovo, pohlazení, když někomu ze srdce odpustíme apod. Když lidé nejsou lhostejní k životu druhých. Velkou motivací je pro mě dětská radost. Ráda rozdávám i naději, že skutečnosti nemusí být vždy takové, jak se jeví, ale že vždycky může přijít světlo, které zazáří do tmy. Radost mám z radosti. Když se děti smějí, radují, jsou spokojené, zkrátka šťastné.“
Pan Mirek říká:
„Dobrovolnictví mi přináší jiný pohled na svět. Motivací pro mě je, že ten pohled není z nejveselejších. Každá maličkost, kterou dokážeme pomoci, je pro některé lidi velice důležitá. Radost máme především když jsou kluci veselí a také ze vztahu, který mezi námi a vlastně už celou jejich rodinou vznikl. Dobrovolnictví je bezpochyby v naší společnosti velmi důležité. Ale není podstatné, jestli to děláte organizovaně, a nebo tak, jak vás vede srdce. Každý člověk najde ve svém okolí jistě někoho, komu může pomoci. Naše motto je: Svět nezměníme, ale můžeme změnit sami sebe.“