Archiv autora: DC Kladno

Ve čtvrtek si šli pětpéťáci zahrát minigolf. I když nás tam málem sežrali komáři, bylo to moc fajn setkání 🙂

[AFG_gallery id=’22‘]

 

Tradiční letní akce v Domově pro seniory, které se účastní i naši dobrovolníci.

[AFG_gallery id=’21‘]

Hledáme dobrovolníka (muže) z okolí Velvar nebo s chutí dojíždět – pro volnočasové aktivity s 13letým klukem, který rád hraje fotbal a jezdí na kole.

 

Hledáme dobrovolníky pro doprovod holčičky do oční školky od Mety v Kročehlavech do Rozdělova. Hledáme více dobrovolníků, kteří by se střídali během týdne. Bližší informace poskytneme zájemcům, kteří napíší e-mail či zavolají do centra.

Dále hledáme dobrovolníka, kdo bude 1x týdně dělat společnost 28 letému pánovi s mírným mentálním postižením, který žije v Kladně.

22. 6. 2013 se na Václaváku konala naše pravidelná letní akce pro děti z dětských domovů v doprovodu našich dobrovolníků i pro veřejnost 🙂

[AFG_gallery id=’20‘]

Máte vlastního pejska a zajímá vás canisterapie? Staňte se dobrovolníkem v programu Pes kamarád. Projdete cyklem školení (teoretický seminář i praktický výcvik) a pokud se prokáže, že váš pes je na canisterapii vhodný, zvolíte si zařízení, do kterého chcete jako canisterapeutický tým docházet.

Canisterapeutická školení a výcviky, které proběhnout během léta, jsou pro naše dobrovolníky zdarma!

Pokud jsme vás s touto nabídkou zaujali, zavolejte koordinátorce programu Andree Kovácsové na tel. 775 287 546 či napište e-mail na kovacsova@dckladno.cz.

Pomozte nám prosím v online hlasování získat prostředky od České spořitelny na aktivity našich dobrovolníků v Domovech pro seniory!

V horní liště klikněte na stránku „Hlasování“ a najděte program „Senior“ – Dobrovolnické centrum Kladno. Hlasovat můžete pouze jednou.

[button url=“http://www.csas.cz/banka/appmanager/portal/grantovyprogram?_nfpb=true&_pageLabel=granty_home&docid=internet%2Fcs%2Fsc_10249.xml“ style=“green“ size=“small“] Hlasujte zde! [/button]

Moc děkujeme za vystoupení dětem ze zájmového kroužku Andrey Parobkové z Rakovníka, dobrovolnicím Lence a Beátě za dog-dancing, Aničce Fleissigové za písničky a stepařkám ze studia Tap Dance Kladno.

[AFG_gallery id=’19‘]

Paní Zuzana je jednou z nejdéle fungujících dobrovolnic v programu. Vždy se ráda účastní našich akcí a výletů a její návštěvy u klientek jsou více než pravidelné. Velmi si s oběma klientkami rozuměla, společně probíraly nejnovější zprávy ze showbusinessu, politiky či se bavily jen tak o všem možném. Bohužel jedna z klientek nedávno zemřela. Paní Zuzana ale pokračuje dále a pokud vše vyjde tak, jak má, určitě své návštěvy rozšíří zase o jeden pokoj navíc. Je to velmi sympatická mladá žena, která do zařízení vnáší optimismus a dobrou náladu. Ke své činnosti se vyjádřila takto:

Vždy mě zajímala oblast psychologie a sociální práce a chtěla jsem pomáhat lidem. Snažila jsem se v těchto oblastech vzdělávat, přestože pracuji v jiném oboru. Kromě různých psychologických kurzů jsem absolvovala i výcvik v telefonické krizové intervenci.

Když jsem se před pár lety přistěhovala do Kladna, hledala jsem, kde bych mohla být druhým lidem prospěšná a objevila jsem Dobrovolnické centrum, které zde působí. Protože mám blízko ke starým lidem, přihlásila jsem se do programu Senior a začala jsem docházet do Domova pro seniory na individuální návštěvy ke dvěma klientkám. Jedna paní má těžkou oční vadu a téměř nevidí a druhou po mrtvici postihla vada řeči. Zpočátku byla komunikace dost náročná, ale postupem času jsem se naučila paní Miládce dobře rozumět. Po jedné akci ve společenské místnosti Domova, kde jsme se setkaly všechny tři, obě babičky projevily chuť vídat se ve třech. Ukázalo se, že se svými handicapy dobře doplňují. Klientka, která nemohla pořádně mluvit, se začala snáze zapojovat do hovoru a téměř slepá paní byla vděčná za člověka navíc, se kterým může komunikovat.

Takto jsme se vídaly čtyři roky. Poslední půl rok jsem navštěvovala obě důchodkyně zvlášť kvůli nemoci jedné z nich. Myslím, že i přes své bolesti mě nemocná paní vždy ráda viděla a byla vděčná za moje slova a pohlazení. Potvrdila mi to, když jsem ji pár týdnů před smrtí dokázala rozesmát. V lednu nás opustila.

Nadále docházím za paní Jindřiškou, která kvůli poruše zraku téměř neopouští svůj pokoj. Povídáme si, probíráme její starosti a také mi ráda vypráví zážitky ze svého života. Někdy si i popláče nad svým osudem a snažíme se její smutek společně zpracovat. Vzhledem ke své sociální izolaci také prahne po informacích o tom, co se děje ve světě a často mi dává za úkol zjistit, co ji konkrétně zajímá.

Dobrovolnictví je pro mě smysluplné využití volného času. Naplňuje mě možnost pomáhat a mám pocit, že co do dobrovolnické činnosti vkládám, se mi vlastně jinou cestu vrací zpět. Já jsem pro klienty v Domově pro seniory rozptýlením v jejich stereotypním a ne jednoduchém životě, nabízím jim empatii a pochopení. A můj život je obohacen o setkávání se s nimi a o zkušenost, díky níž mohu pracovat na svém osobním rozvoji.

 

Paní Vlaďka se k dobrovolnictví dostala v době, kdy nastal v jejím životě důležitý obrat, a kdy došlo k souběhu několika skutečností. Její pohled na život nabral úplně jiný směr a došlo k přehodnocení životních priorit. Nyní se věnuje dobrovolnictví již čtvrtým rokem a přivedla k němu i svého manžela Miroslava.

Paní Vlaďka začala v programu Pět P. Navštěvovala holčičku v Azylovém domě, která se později odstěhovala s matkou mimo Kladno a kontakt s ní už nebyl dále možný. Poté přibližně rok s manželem docházeli do Azylového domu, kde se věnovali skupinovým aktivitám pro děti. Mezi dětmi v Azylovém domě, byli dva bráškové, které si manželé oblíbili a navázali i dobrý vztah s jejich maminkou. Přešli do programu Pět P a jsou teď jejich velcí kamarádi. Pravidelně se s dětmi vídají, dělají různé aktivity a hlavně je podporují. Je radost vidět, jak na ně kluci reagují. Mimo zapojení se do programu Pět P, Vlaďka a Mirek založili ještě pobočku Diakonie Církve bratrské Kladno, která slouží převážně jako křesťanská a sociální poradna. Zde pomáhají také dobrovolně ve svém volném čase.

Paní Vlaďka o dobrovolnictví říká:

„V počátku to bylo hlavně smysluplné trávení volného času. Nyní je pro mě dobrovolnictví jednou z možností, jak vnášet do tohoto divného světa laskavost a dobrotu. Také si myslím, že není dobré jen nad něčím reptat a nadávat, ale naopak je fajn, když se člověk zapojí aktivně do života, který se odvíjí v jeho blízkosti a pokusí se sám něco změnit. Někdy, právě v těch obyčejných, všedních a pro mnohé nevýznamných věcech je velká síla. Když někomu darujeme úsměv, vlídné slovo, pohlazení, když někomu ze srdce odpustíme apod. Když lidé nejsou lhostejní k životu druhých. Velkou motivací je pro mě dětská radost. Ráda rozdávám i naději, že skutečnosti nemusí být vždy takové, jak se jeví, ale že vždycky může přijít světlo, které zazáří do tmy. Radost mám z radosti. Když se děti smějí, radují, jsou spokojené, zkrátka šťastné.“

 

Pan Mirek říká:

„Dobrovolnictví mi přináší jiný pohled na svět. Motivací pro mě je, že ten pohled není z nejveselejších. Každá maličkost, kterou dokážeme pomoci, je pro některé lidi velice důležitá. Radost máme především když jsou kluci veselí a také ze vztahu, který mezi námi a vlastně už celou jejich rodinou vznikl. Dobrovolnictví je bezpochyby v naší společnosti velmi důležité. Ale není podstatné, jestli to děláte organizovaně, a nebo tak, jak vás vede srdce. Každý člověk najde ve svém okolí jistě někoho, komu může pomoci. Naše motto je: Svět nezměníme, ale můžeme změnit sami sebe.“