Dobrovolnické centrum Kladno, z. s.

Včera zavítal Mikuláš, čert a anděl i za dětmi do dětského centra na Stochově. Slzičky se objevily, ale jinak byly děti moc statečné! Za písničku si zasloužily i sladkou odměnu a nakonec byli všichni moc spokojení!

Tak za rok s Mikulášem zase ahoj:)

 

Fotografie zde:

Jestlipak víte, čím je dnešní den, kromě Mikuláše, výjimečný?
5. prosinec je také Mezinárodním dnem dobrovolníků!

Milí dobrovolníci, děkujeme Vám za Vaši celoroční práci ve prospěch druhých. Jste příkladem pro nás všechny a velmi si Vás za to vážíme  I když je to někdy náročné, prosíme zůstaňte u dobrovolnictví, má to smysl.
Váš tým DCK

Děkujeme všem, kteří se zapojili do naší akce Děti kreslí přáníčka seniorům! Na Mikuláše jsme pacientům GaRCu Vaše přáníčka rozdali – podívejte se, jakou radost seniorům udělaly 🙂 Andílek Karolínka rozdala přáníčka klientům ze všech 5 pater a navíc jim k tomu hezky zahrála. 
Upozornění – následující fotky jsou dojemné 🙂

DCK

8.12.2014

 

 

 

 

 

Děkuji moc a moc a moc Karolínce, úžasné 8leté holčičce, ze 3.třídy 5.ZŠ, která se mnou dnes celé odpoledne rozdávala přáníčka seniorům v Garcu, které jste Vy vytvořili – moji přátelé, známí a i úplně neznámí lide!!!!
Opravdu to mělo obrovský smysl, babičky i dědové slzeli, měli obrovskou radost a nadšení bylo obrovské!
Leni Gremlin díky za super nápad půjčit nám Káju
Kájo díky jsi úžasná holčička!!!!
Dobrovolnické centrum Kladno, o. s.
a obrovské díky patří také Go Kids – Kladno a dětem z družiny ze základní školy z Tuchlovic – Markéta Harantová a Markét Tobě za zprostředkování.
Vyjmenovávat Vás všechny, kteří jste pomohli nezvládnu a tak prostě jedno jediné obrovské DÍKY!!!!!
Doufám, že letos vznikla nová tradice a propojení a přiblížení těchto dvou světů se stane běžnou součástí mého i Vašich života. Obyčejné přáníčko a jakou dokáže osamělému starému člověku udělat radost!

Tereza Schneiderová

5.12.2014

Foto zde:

V úterý 2.12. 2014 proběhlo pod vedením Andrey Kovácsové zdobení perníčků – čertíků v Domově pro seniory Fr. Kloze v Kladně.

Klienti si to moc užili a naštěstí neřešili to, že na konci měli polevu nejen na perníčcích, ale i na oblečení a možná i ve vlasech:)

  
Děkujeme paní Gabriele Beranové za upečení perníčků! 

 

Fotky zde

V neděli 30.11.2014  jsme byli v Dětském centru Stochov za dětmi s pohádkou Jak pejsek a kočička pekli dort, děti si pohrály s maňásky a nakonec došlo i na zpívání u kytary.

Všem se zpestřené dopoledne moc líbilo a už se těšíme na další pohádku v lednu.

 

Foto zde

Včera večer (tj. 28.11.2014) se v Dětském centru v Kladně uskutečnilo slavnostní rozsvícení vánočního stromu. Rozsvícení předcházelo vystoupení dětí z centra, které zpívaly koledy a přítomným rozdávaly přáníčka a malé dárečky. Následoval koncert vánočních písní a promluvila i ředitelka centra paní Gabrielová, která mimo jiné poděkovala i našim dobrovolníkům za jejich celoroční práci.

Děkujeme za pozvání na tuto krásnou akci.

V sobotu navštívila Andrea spolu s několika dobrovolnicemi Oázu Lidice, kde proběhla beseda s Lidickými ženami – paní Skleničkovou, paní Cábovou a paní Kalibovou a také s paní Kottovou, která prošla tábory v Terezíně a v Osvětimi. Bylo to opět velmi zajímavé a poučné setkání. 
Děkujeme všem dámám za to, jakým způsobem o prožitých událostech hovoří, přejeme hodně zdraví a na viděnou na další besedě 🙂

Dobrovolnické centrum Kladno

 

***

Sobotní odpoledne lze trávit mnoha způsoby. Já měl dnešní odpoledne tu čest být přítomen v Oáze Lidice na besedě s paní Martou Kottovou a třemi lidickými ženami, paní Jaroslavou Skleničkovou, Miloslavou Kalibovou a Miladou Cábovou. Besedu zahájila paní Zdenka Kotková, která se s Martou Kottovou zná již řadu let, protože bydlí v severočeském Liberci. Paní Marta je ve svém věku stále vitální a téměř celé své poutavé vyprávění stála. Ve svém vyprávění se zmínila také o svém bratru Viktoru Lashovi, který byl jedním z třiceti terezínských vězňů, kteří pohřbívali lidické muže. Vyprávěla o životě v Terezíně, kam byla transportována ve svých 12 letech v roce 1942 a také o svém transportu do Auschwitz Birkenau, kam se dostala v říjnu roku 1944. Dodnes přesně neví, jak dlouhou dobu strávila v Auschwitz, tak, jak východní fronta byla stále blíže k hranicím Polska, došlo i k přesunutí vězňů do jiných koncentračních táborů. Své poutavé vyprávění doplnila řadou dokumentů, které s sebou přivezla. Ukázala například medaili od akademické sochařky Marie Uchytilové, která byla ražena pouze v 50 kusech a kterou Marie Uchytilová vytvořila jako vzpomínku na 3800 českých židů terezínského transportu zahynuvších 8. března 1944 v plynových komorách Auschwitz Birkenau. Zmínila také svého přítele, dnes sedmadevadesátilétého Adolfa Burgra – účastníka slavné operace Bernhard – projektu padělání platidel spojenců a také nám ukázala několik z padělaných librových bankovek a také poštovní známky, které byly padělány. Besedy se také aktivně zúčastnily tři lidické ženy, které účastníkům besedy vyprávěly své vzpomínky na 10. Červen 1942 a zejména pak na období tří let, které strávily v koncentračním táboře Ravensbrück. Na závěr více než dvou a půl hodinové besedy se poděkovala paní Martě Kottové starostka obce Lidice paní Veronika Kellerová a předala jí květiny. Za Oázu Lidice předala paní Nešporová lidickým ženám a paní Kottové jako poděkování kytici rudých růží. Velké poděkování patří všem, kteří tuto besedu zorganizovali!

Autorem textu i fotografií je Petr Hroník 

fotogalerie zde:

Dne 22. listopadu 2014 ve 14:30 přijede do Oázy Lidice besedovat paní Marta Kottová – předsedkyně Historické skupiny Osvětim a přeživší ze stejnojmenného koncentračního tábora.

Setkání se zúčastní i Lidické ženy, které jsme s našimi dobrovolníky měli tu čest poznat osobně – paní Cábová a paní Kalibová.
Všichni jsou srdečně zváni!

V úterý odpoledne jsme v Go Kids Kladno uspořádali akci pro děti, při které jsme vytvářeli vánoční přáníčka, která pak Mikuláš, anděl a čert rozdají kladenskýmseniorům v domově důchodců a v GaRCu.

Vyrábíme přáníčka s DCK Kladno pro seniory  děkujeme všem za účast ! Další foto zde

 

 

 

článek ke stažení zde:

 

Zajímavě nevídaná akce se uskutečnila na začátku letošního října v Lidicích. Díky Dobrovolnickému centru Kladno mělo 15 zájemců z řad dobrovolníků možnost zažít dnes už zcela ojedinělé okamžiky. Ač nebyly rozhodně veselé a radostné, byly přínosné a srdceryvné.

Dobrovolníci v Památníku Lidice

Nově podzimně byl akreditován program DCK Dobrovolníci v Památníku Lidice, který v současné době zahrnuje práci šesti dobrovolníků. Ti vypomáhají na různých odděleních památníku. Jednou z dobrovolnic je i Kateřina Hládková. K této aktivitě má opravdu blízko, je totiž vnučkou paní Emílie Chválové, která byla jednou z Lidických dětí. Paní Emílie se po návratu z německého Sassnitz, kam byla zavlečena a dána na převychování, nesnažila na své zážitky zapomenout, ale naopak společně s dalšími přeživšími vyprávěla na besedách po celé zemi.

Po její smrti se Kateřina Hládková i nadále, možná i o to intenzivněji, věnuje osvětě o Lidicích a osudech jejích občanů, kterým datum 10. 6. 1942 změnilo život.

Písemné vzpomínky

Nejmladší z 203 lidických žen, poslaných nacisty do Ravensbrücku, byla Jaroslava Skleničková (rozená Suchánková). Stejně jako několik dalších z 143 navrátivších se lidických žen se i ona se snažila o to, aby se na hrůzný čin vypálení Lidic a války jako takové nezapomnělo. Napsala vzpomínkovou knihu „Jako chlapce by mě zastřelili“. O jejím osudu tehdy nerozhodlo jen to, že byla dívka, ale také věk. Pouhé tři měsíce ji oddělily od osudu 82 dětí, které byly zavražděny v Chelmnu. Díky nim byla v šestnácti letech zařazena mezi dospělé ženy a poslána do Ravensbrücku. Dozvíme se příběh obyčejné dívky z poklidné vsi, která musela najednou hodně rychle dospět, a to v doslova nelidských podmínkách.

Z úst pamětnic

Jen o pár let starší jsou poslední dvě ze tří žijících lidických žen, které se také věnovaly tomu, aby se na hrůzný čin vypálení Lidic a války jako takové nezapomínalo. Miroslava Kalibová (rozená Suchánková) a Milada Cábová (rozená Ŕíhová) již kvůli pokročilému věku besedy pořádají zřídka, ale udělaly si čas a přijaly dobrovolníky v Oáze, lidickém domově pro seniory. Ti tak měli kromě komentované prohlídky muzea a pietního území opravdu unikátní příležitost slyšet vyprávění přímo z úst pamětnic. Měla jsem tu čest také se tohoto setkání zúčastnit. Přestože jsem rozhodně nebyla neznalá lidické historie, tento přímý zážitek byl pro mě neuvěřitelně silný. Jakkoliv povedeně napsaná kniha nepředčí slova od přímého účastníka. Ale protože roky běží a pamětníků ubývá, je moc dobře, že se spousta vzpomínek napsala a natočila. Prohlídku muzea a vyprávění z úst lidických žen alespoň zprostředkovaně díky dokumentu, vysílaném v rámci expozice, bych doporučila – a také doporučuji – všem. Zavírání očí před minulostí je stejně nezdravé jako její lakování na růžovo. O popírání reality ani nemluvě.

Jsme (ne)poučitelní?

Přesto je pravda to, čím ženy zakončily své vyprávění. Nejprve vysvětlily, proč se rozhodly nepokusit se noční i denní můru ze své paměti vymazat, ale naopak otevřít oči co nejvíce lidem:

„Aby se na ty hrůzy nezapomnělo, a aby už se nikdy neopakovaly.“

Nicméně vzhledem k tomu, že i v pokročilém věku mají obě pamětnice přehled o celosvětovém dění, musely k tomu bohužel dodat:

„Ale jak to vypadá, lidstvo se zdá nepoučitelné…“

Já osobně bych v první řadě poslala do muzea podívat se ty, kteří ještě dnes hajlují a přijde jim to chytré či vtipné či správné. Myslím, že by i největším cynikům s běžným inteligenčním kvocientem padla brada a svoje jednání si pro příště rozmysleli.

Tereza Cimburková,

dobrovolnice DCK a redaktorka webu Rodina21