Dominika působí v našem programu Dětský úsměv.
O dobrovolnické činnosti jsem se dozvěděla ve škole, na gymnáziu ve Slaném, při přednášce zaměstnanců Dobrovolnického centra v Kladně. Miluji děti, a proto jsem se začala o tuto činnost zajímat.
Ale mojí hlavní motivací, proč navštěvuji Dětský domov, je Mário. Chodím za ním dvakrát týdně, od jeho půli roka, což znamená od listopadu 2010. Ráda s ním trávím čas a dívám se na to, jaké dělá pokroky. Ale nejhezčí je vidět tu zpětnou vazbu od něj. Jsem moc ráda, že se na mě těší stejně, jako já na něho.
Podnikáme různé výlety. Jezdíme do ZOO, aquaparku, účastníme se akcí od Dobrovolnického centra, jako je například Dětský den, nebo jen chodíme na různé procházky a dětská hřiště. V zimě chodíme bobovat apod.
Trávíme také společně Vánoce (v Dětském domově, ale i jen ve dvou), Mikuláše, svátky a slavíme narozeniny.
Je to skvělý chlapeček, kterého jsem si zamilovala hned od prvního dne. Od miminka je moc veselé a šikovné dítě. Každým dnem dělá veliké pokroky. Jeho první slovo bylo auto a dnes už říká souvislé věty. Je super být u toho. I když se mi bude strašně moc stýskat, přeji si, aby se dočkal úžasné rodiny. Už tak jim uteklo mnoho krásných okamžiků, které zůstanou mně, a nikdy na to nezapomenu.
Hlavní, co mi tato činnost dala, je jiný pohled do budoucnosti. Dnes už jsem si jistá, že adoptované dítě se dá milovat úplně stejně jako to, které je biologicky vaše. O dětských domovech mám také jinou představu než většina lidí. Děti z dětských domovů, nejsou žádné „chudinky“, jak si někdo myslí. Jsou to stejné děti, které se rádi smějí, hrají si a zlobí, jako ty z úplné rodiny. Pouze neměli štěstí na své rodiče. Ale ani to se nedá posuzovat jednostranně. Někdy se dospělí dostanou do ekonomicky složité životní situace, a snaží se jí nějak vyřešit a za každou cenu dostat děti zpět do péče. Mrzí mě spíš sobeckost lidí, kteří dají dítě do dětského domova, a i přes to, že vědí, že je nechtějí zpět, nepovolí adopci a neumožní dítěti žít s někým, kdo ho bude milovat. Pokud mohu říci za sebe a ze svých zkušeností z Dětského domova v Rozdělově, tak jsem přesvědčena, že “ tety“ , které se tam o děti s láskou starají, se jim snaží vynahradit ztracenou rodinu.