Paní Zuzana je jednou z nejdéle fungujících dobrovolnic v programu. Vždy se ráda účastní našich akcí a výletů a její návštěvy u klientek jsou více než pravidelné. Velmi si s oběma klientkami rozuměla, společně probíraly nejnovější zprávy ze showbusinessu, politiky či se bavily jen tak o všem možném. Bohužel jedna z klientek nedávno zemřela. Paní Zuzana ale pokračuje dále a pokud vše vyjde tak, jak má, určitě své návštěvy rozšíří zase o jeden pokoj navíc. Je to velmi sympatická mladá žena, která do zařízení vnáší optimismus a dobrou náladu. Ke své činnosti se vyjádřila takto:
Vždy mě zajímala oblast psychologie a sociální práce a chtěla jsem pomáhat lidem. Snažila jsem se v těchto oblastech vzdělávat, přestože pracuji v jiném oboru. Kromě různých psychologických kurzů jsem absolvovala i výcvik v telefonické krizové intervenci.
Když jsem se před pár lety přistěhovala do Kladna, hledala jsem, kde bych mohla být druhým lidem prospěšná a objevila jsem Dobrovolnické centrum, které zde působí. Protože mám blízko ke starým lidem, přihlásila jsem se do programu Senior a začala jsem docházet do Domova pro seniory na individuální návštěvy ke dvěma klientkám. Jedna paní má těžkou oční vadu a téměř nevidí a druhou po mrtvici postihla vada řeči. Zpočátku byla komunikace dost náročná, ale postupem času jsem se naučila paní Miládce dobře rozumět. Po jedné akci ve společenské místnosti Domova, kde jsme se setkaly všechny tři, obě babičky projevily chuť vídat se ve třech. Ukázalo se, že se svými handicapy dobře doplňují. Klientka, která nemohla pořádně mluvit, se začala snáze zapojovat do hovoru a téměř slepá paní byla vděčná za člověka navíc, se kterým může komunikovat.
Takto jsme se vídaly čtyři roky. Poslední půl rok jsem navštěvovala obě důchodkyně zvlášť kvůli nemoci jedné z nich. Myslím, že i přes své bolesti mě nemocná paní vždy ráda viděla a byla vděčná za moje slova a pohlazení. Potvrdila mi to, když jsem ji pár týdnů před smrtí dokázala rozesmát. V lednu nás opustila.
Nadále docházím za paní Jindřiškou, která kvůli poruše zraku téměř neopouští svůj pokoj. Povídáme si, probíráme její starosti a také mi ráda vypráví zážitky ze svého života. Někdy si i popláče nad svým osudem a snažíme se její smutek společně zpracovat. Vzhledem ke své sociální izolaci také prahne po informacích o tom, co se děje ve světě a často mi dává za úkol zjistit, co ji konkrétně zajímá.
Dobrovolnictví je pro mě smysluplné využití volného času. Naplňuje mě možnost pomáhat a mám pocit, že co do dobrovolnické činnosti vkládám, se mi vlastně jinou cestu vrací zpět. Já jsem pro klienty v Domově pro seniory rozptýlením v jejich stereotypním a ne jednoduchém životě, nabízím jim empatii a pochopení. A můj život je obohacen o setkávání se s nimi a o zkušenost, díky níž mohu pracovat na svém osobním rozvoji.